Denostupňová metoda neboli měření pomocí teplotních čidel

Poměrně pořád široké veřejnosti málo známá metoda měření tepla v budovách s ústředním vytápěním, přitom první denostupňové systémy byly instalované v ČR již v roce 1995. Hojně využívaná je ve skandinávských zemích. To, že je méně známá bylo dáno tím, že historicky byla podstatně dražší oproti masivně rozšířeným indikátorům, poněvadž jak popíšeme níže, tato metoda potřebuje trvalý záznam teplot (cca každý 10 minut) a tyto záznamy ukládat. Tedy tyto systémy potřebovali odečtové jednotky a centrální jednotku, kde byl ukládaný odečet. Navíc v dobách, kdy neexistovaly bezdrátové technologie, musely být všechny tyto komponenty být propojeny kabeláží. Z toho je patrné, že takové systémy, proti relativně levným indikátorům, těžko mohli uspět, i přesto, že tenkrát už nabízela odečet bez vstupu do bytu, spravedlivější rozpočet, měsíční přehledy (které jsou nově povinné pro všechny od 2027 nebo u nových instalací po 1. lednu 2024). Dá se říct, že systém předběhl svoji dobu a byl nadčasový, nicméně pro většinu byl nedostupným komfortem. Doba se však změnila a denostupňový systém pro bytový dům díky moderním a bezdrátovým technologiím dnes vychází už i levněji. Nicméně pozice na trhu pro denostupňový systém není stále jednoduchá, neboť díky složitosti celé oblasti měření, masivnímu podílu indikátoru, neznalosti metody, šíření mýtů a také velkému lobby indikátorových firem, se celkově těžko schvaluje na domovních schůzích, přestože při důkladném prostudování problematiky, nelze dojít k jinému závěru, než že metoda je v konečném rozúčtování spravedlivější, jasnější a ověřitelnější. 

Denostupňová metoda je fyzikální metoda. Její princi spočívá v měření průměrné teploty bytu a venkovní teploty (v topném období, ideálně v 10 minutovém intervalu odečtů, tedy denně snímaná teplota 144x za den, 4320x za měsíc a za průměrnou topnou sezónu 34848x). Z rozdílu těchto teplot během topného období se vypočítávají topné jednotky neboli denostupně (fyzikální jednotka). Každý uživatel bytu zaplatí za teplo částku, která odpovídá udržované hladině tepla v bytě. 

Na rozdíl od o indikace spotřeby tepla pomocí indikátorů topných nákladů v bytech, denostupňová metoda pracuje na zcela jiném principu. Měří se přímo výsledný tepelný stav bytu jako výsledek služby vytápění. Dodávku tepla lze legitimně považovat za službu, jejímž cílem je dosáhnout požadované tepelné pohody (teploty) v jednotlivých místnostech. Tepelnou pohodu si nastavuje sám uživatel, nejlépe pomocí ventilů s termostatickými hlavicemi. Denostupňová metoda vyhodnocuje tepelný tok mezi vnitřním prostředím bytu a venkovním prostředím. Tato metoda měří výsledný tepelný stav bytu v čase, a tak platí vždy a bez výjimky, že uživatelé stejně velkých bytů a při stejné dosahované teplotě zaplatí stejnou částku za teplo, bez ohledu na polohu bytu v domě. Nepříznivě situované byty (pod střechou, na štítě, nad garážemi, apod.) mají daleko vyšší nároky na potřebu dodaného tepla pro dosažení dané teploty. Naopak výhodně situované byty dosahují daleko snáze požadované tepelné pohody, neboť mají nízké tepelné ztráty vzhledem k tomu, že sousedí s jinými vytápěnými byty. Z uvedeného vyplývá, že denostupňová metoda automaticky zohledňuje nevýhodně situované byty. A co je nejdůležitější – registruje prostupy tepla mezi místnostmi a jednotlivými byty. Tzn., že uživatel, který vypne radiátory a nechá se nepřímo vytápět sousedy, toto teplo také zaplatí a nikoliv sousedé, kteří by jej zaplatili v případě použití radiátorových indikátorů. Díky této vlastnosti není potřeba používat při rozúčtování nákladů na teplo žádné opravné koeficienty. Rovněž požadavek vyhlášky č.269/2015 Sb. na povolené rozpětí plateb od průměru je zde bez problémů splněn a není potřeba použít umělý koeficient, tzv. korekční, aby platby se vešly do stanovených mantinelů.

Algoritmus výpočtu spotřeby tepla je velmi jednoduchý a lze jej snadno kontrolovat. Velmi zjednodušeně řečeno, voda se měří vodoměrem, plyn plynoměrem, elektřina elektroměrem, tudíž teplo by se mělo měřit teploměrem. 

Samozřejmě i denostupňová metoda skrývá určitá úskalí v podobě možných chyb měření. Tyto chyby se správnou terminologií nazývají nejistoty měření. Musíme však zdůraznit, že nejistoty Denostupňové metody jsou v porovnání s nejistotami indikace radiátorových indikátorů jsou podstatně menší.

Jaké jsou výhody denostupňové metody?

• Spravedlivější vyúčtování, kdo má v bytě chladněji, platí méně - kdo má tepleji, platí více
• Nižší pořizovací cena oproti ITN 
• Výsledek vyúčtování si lze dopočítat
• Lze provádět měsíční přehledy i v Kč (u ITN nelze kvůli přepočtovým koeficientům)
• I běžný uživatel si jednoduše ověří správnost měření (teplota)

Poptejte naše služby