Rychlý kontakt: +420 604 232 725
info@sams.cz
"Váš dlouholetý partner v rozúčtování nákladů na teplo"

Na rozdíl od ostatních metod indikace spotřeby tepla v bytech, které jsou popsány ve způsobech měření, denostupňová (nebo též gradenová) metoda pracuje na zcela jiném principu. Měří se přímo výsledný tepelný stav bytu jako výsledek služby vytápění. Dodávku tepla je zcela legitimní považovat za službu, jejímž cílem je dosáhnout určité požadované tepelné pohody v jednotlivých místnostech. Tepelnou pohodu si nastavuje sám uživatel, nejlépe pomocí ventilů s termostatickými hlavicemi. Denostupňové systémy, tedy i GRAD 2000, GRAD 3000 a GRAD 4000, vyhodnocují tepelný tok mezi vnitřním prostředím bytu a venkovním prostředím. Tím, že metoda měří výsledný tepelný stav bytu v čase, platí vždy bez výjimky, že uživatelé stejně velkých bytů při stejné dosahované teplotě zaplatí stejnou částku za teplo, bez ohledu na polohu bytu v domě a bez ohledu na to, že nepříznivě situované byty (pod střechou, na štítě, apod.) mají daleko vyšší nároky na potřebu dodaného tepla pro dosažení dané teploty. Naopak výhodně situované byty dosahují daleko snáze požadované tepelné pohody, neboť mají nízké tepelné ztráty vzhledem k tomu, že sousedí s jinými vytápěnými byty. Z uvedeného vyplývá, že denostupňová metoda automaticky zohledňuje nevýhodně situované byty a co je nejdůležitější – registruje prostupy tepla mezi místnostmi a jednotlivými byty. Tzn., že uživatel, který vypne radiátory a nechá se nepřímo vytápět sousedy, toto teplo také zaplatí a nikoliv sousedé, kteří by jej zaplatili v případě použití radiátorových indikátorů. Díky této vlastnosti není potřeba používat při rozúčtování nákladů na teplo žádné opravné koeficienty. Rovněž požadavek vyhlášky č.269/2015 Sb. na povolené rozpětí plateb od průměru je zde bez problémů splněn.

Algoritmus výpočtu spotřeby tepla je velmi jednoduchý a lze jej snadno kontrolovat. Vzhledem k tomu, že denostupňový systém GRAD ukládá  průběhy teplot v bytech a průběh venkovní teploty za celý rok, není problém použít tato data pro řešení případných reklamací nebo jako podklad pro vypracování auditu bytového domu, neboť je k dispozici záznam skutečného rozložení teplot v domě. Nejvýznamnější vlastnosti denostupňové metody:

  • centrální nebo online sběr dat bez vstupu do bytů
  • odečty během topné sezóny
  • správnost odečtů si může jednoduše zkontrolovat každý uživatel
  • programová ochrana proti ovlivnění uživatelem
  • nízké ceny poskytovaných služeb vzhledem k nízké potřebě pracovní síly při odečtech a zpracování dat
  • nízké provozní náklady
  • nejsou potřeba žádné opravné koeficienty
  • jasné, přehledné a ověřitelné vyúčtování

 

Samozřejmě i denostupňová metoda skrývá určitá úskalí v podobě možných chyb měření. Tyto chyby se správnou terminologií nazývají nejistoty měření. Předesíláme, že nejistoty denostupňové metody jsou v porovnání s nejistotami indikace radiátorových indikátorů v podstatě zanedbatelné. U denostupňové metody je to hlavně chyba způsobená cizími zdroji tepla. Při běžných činnostech v bytech je tato chyba na hranici tolerancí celého řetězce měření včetně tolerance patních kalorimetrů na patě objektu. Nastal-li by případ, kdy by v bytě byl trvale v provozu významný zdroj tepla (např. elektrický radiátor, což však je málo pravděpodobné), lze tento výkon z naměřených hodnot snadno odečíst, neboť jeho parametry jsou zpravidla známé. Při běžném provozu domácnosti je ovlivnění měření bezvýznamné.

Častým argumentem kritiků denostupňové metody je, že nezaznamená nebo nelze odhalit větrání uživatelů. Tato problematika je vysvětlena níže. (graf č. 6)

Nyní si na několika ukázkách typických průběhů teplot v bytech ukážeme, jak se projevuje určité chování uživatelů a vysvětlíme si princip spravedlivé úhrady za teplo.


Graf 1: Typická ukázka průběhu teploty v bytě za období leden – duben. Byt je mírně přetápěn, optimální teplota by se měla pohybovat kolem 20°C, je zde tedy potenciál úspor. Dům je zateplen, proto teplota v bytě příliš nereaguje na venkovní teplotu a dodavatel tepla správně reguluje teplotu topné vody v závislosti na venkovní teplotě. Obecně platí, že platba za teplo je úměrná rozdílu vnitřní a venkovní teploty, je tedy dána plochou mezi křivkami obou teplot. Silná červená čára v grafu znázorňuje tzv. klouzavý průměr teploty v bytě, tenká čára je skutečný průběh teploty, na kterém jsou patrné noční útlumy a denní špičky teploty, které jsou typické pro trvale užívaný byt.

________________________________________

Graf 2: Zde můžeme sledovat průběh teplot ve dvou sousedících bytech, z nichž jeden topí (červená křivka) a druhý má vypnuté radiátory. Oba byty jsou užívány (špičky teplot). Je velmi dobře patrné vzájemné ovlivňování prostupem tepla mezi byty, obě křivky mají velmi podobný průběh. Dům není zateplen, proto dochází ke kopírování průběhu venkovní teploty. Uživatel „červeného bytu“ koncem ledna nebyl doma a vypnul radiátory. Vzhledem k velmi nízké venkovní teplotě a k sousednímu nevytápěnému bytu velmi rychle poklesla v jeho bytě teplota na stejnou hodnotu jako v „zeleném“ bytě. To potvrzuje značné prostupy tepla mezi byty. Uživatel „zeleného“ bytu přesto, že téměř netopí, musí zaplatit za teplo dodané ze sousedních bytů. Jeho platba je úměrná ploše mezi zelenou křivkou a křivkou venkovní teploty. Rozdíl v platbách za teplo mezi oběma byty je dán rozdílem ploch grafu mezi křivkou každého bytu a křivkou venkovní teploty. Toto jen potvrzuje základní fyzikální pravidlo, že 1°C navíc představuje zvýšení nákladů na teplo o cca 5% – 7%.

________________________________________

Graf 3: Opět typický průběh dvou sousedních bytů, z nichž „zelený“ má vypnuté radiátory a navíc není trvale obydlen, což je patrné z konstantních úseků křivky teploty. Chybí zde typické špičky, které jsou vidět u druhého bytu. Vidíme, že ke konci topného období, kdy stoupá venkovní teplota a přestává se topit, průběhy teplot v obou bytech se vyrovnávají. Uživatel „zeleného“ bytu zaplatí spravedlivě za teplo dodané od sousedů a jeho platba je úměrná ploše mezi zelenou křivkou a křivkou venkovní teploty. Pokud by neexistovaly prostupy tepla, nemohla by být v „zeleném“ bytě teplota +17°C při venkovní teplotě -14°C !

________________________________________

Graf 4: Stejná situace jako v předchozím případě, ale se znázorněním průběhů teplot za celý rok. Zcela názorná ukázka toho, jak se dva byty, z nichž jeden je neobývaný s vypnutými radiátory, tepelně ovlivňují. Vidíme zde, že v době kdy se netopí nebo jen velmi málo – v květnu a v září, jsou průběhy teplot v obou bytech identické. Prázdný byt velmi rychle reaguje na průběh venkovní teploty a tím odebírá teplo z vytápěného bytu ve snaze vyrovnat tepelnou bilanci. Zcela mylná je představa uživatelů, kteří vypnou radiátory, že nebudou za teplo platit nic. To bývá v některých případech předmětem reklamací při vyúčtování. Pokud by nechtěli platit nic za teplo, musel by být průběh teploty v jejich bytě blízký průběhu venkovní teploty, pak by ovšem tito uživatelé začali topit, protože by v bytě s venkovní teplotou těžko mohli bydlet. Je třeba zmínit i to, že tím, že v bytě není udržovaná projektovaná teplota (alespoň +17°C), dopouští se tito uživatelé porušení ustanovení §689 Občanského zákoníku o řádném užívání bytu s ohledem na plnění povinnosti k vytápění bytu. Dále ve vztahu k odst.6, §3 vyhlášky č.152/2001 Sb. jde o porušování tepelné stability domu.

________________________________________

Graf 5: Na tomto grafu si ukážeme další možnost využití záznamů systému GRAD. Graf zcela jasně ukazuje do kdy byl byt prázdný s vypnutými radiátory. Vzhledem k příznivému průběhu venkovní teploty a chráněné poloze bytu, byla vnitřní teplota přijatelná. Až od konce listopadu byl byt užíván a začalo se v bytě topit. Na konci listopadu již teplota v bytě poklesla výrazně pod 20°C. Po zapnutí radiátorů teplota v bytě stoupla i při klesající venkovní teplotě a jsou zde zřejmé i denní špičky a noční útlumy teplot.

________________________________________

Graf 6: Denostupňové metodě bývá vytýkáno, že uživatel může teplotu v bytě ovlivňovat nadměrným větráním a tím si snižovat náklady na teplo. To je sice pravda, nicméně jak je vidět na tomto grafu, umíme takového uživatele identifikovat. Průběh teplot v bytě je pak důkazem tohoto nežádoucího chování. Zelená křivka jasně ukazuje na trvalé otvírání oken a to v průběhu celého roku. Není potom problém, označíme-li toto chování za závadné s tím, že tento uživatel plýtvá teplem, dopočítat matematicky průběh křivky do podoby, jak by vypadala, pokud by uživatel nevětral. Tímto zpětným dopočtem docílíme toho, že vyúčtování bude opět provedeno spravedlivě a odstraníme případné zvýhodnění uživatele, který nadměrně větrá. Pokud je nadměrné větrání motivováno snahou ovlivnit měření a uživatel zjistí, že toto chování umíme identifikovat a postihnout, pokusy pochopitelně ustanou.

________________________________________
V této kapitole jsme chtěli ukázat zejména jaké možnosti vyhodnocování dat skýtá denostupňová metoda. Podstatná vlastnost metody – registrace prostupů tepla mezi byty, dává předpoklad pro spravedlivé rozúčtování nákladů na teplo mezi jednotlivé uživatele bez použití problematických a fyzikálně nezdůvodnitelných opravných koeficientů, známých z jiných metod.