Přerušovaný provoz zdroje tepla označovaný on-off má vliv na spotřebu tepla pro vytápění. V článku je uveden konkrétní příklad rodinného domu a zvolen konkrétní cyklus přerušování. U historicky méně tepelně izolovaného domu jsou ztráty z přetápění na úrovni přibližně 10,2 % roční potřeby tepla. U dobře tepelně izolovaného domu tento poměr klesá pod 5 %.
Redakční poznámka TZB-info
Nejen v odborných kruzích, ale i mezi stavebníky rodinných domů se diskutuje o tom, že vytápění s otopnými přestávkami nebo přerušované vytápění může znamenat velké ztráty tepla přetápěním, pokud nemá vnitřní teplota poklesnout pod stanovený limit. Odborníci mají možnost si konkrétní situaci modelovat ve výpočetních programech, ale vyhledat konkrétní čísla, jak se takové cyklování u konkrétního objektu projeví, je pro ostatní zájemce o tuto informaci velmi obtížné, spíše nemožné. Přitom jde o aktuální téma. Snižování potřeby tepla u nově projektovaných domů, ale i po jejich zateplování, mění podmínky provozu zdrojů tepla. Ty pak v řadě případů již nejsou schopné pracovat nepřetržitě, neboť potřeba tepla je pod jejich minimálním výkonem, a proto přecházejí do provozního režimu cyklování on – off. Spodní hodnota teploty, při které se znovu zapíná zdroj tepla, je limit, který si lidé volí s ohledem na to, aby jim v místnosti nebyla zima.
Cílem článku je ukázat, že s přípustnou mírou nepřesnosti lze ztrátu tepla z cyklování zdroje tepla, a tedy udržování teploty v místnostech nad zvoleným limitem, stanovit i jiným způsobem. A především ukázat na příkladu dvou rodinných domů, které se generačně liší z pohledu tepelně izolačních vlastností stavebních konstrukcí, s jakou tepelnou ztrátou lze přibližně počítat. Z pohledu velikosti ztrát tepla byl záměrně zvolen poměrně nepříznivý cyklus 3 hodin činnosti zdroje tepla a následné 1 hodiny jeho odstavení, neboť vyžaduje významné přetápění během fáze činnosti zdroje tepla, aby v následné hodině odstavení zdroje tepla bylo zachováno minimum zvoleného tepelného komfortu. V praxi panují podmínky z hlediska vzniku nežádoucích ztrát tepla příznivější, například tzv. anticyklovací funkce kotle mívá prodlevu nastavitelnou do cca 15 minut.
Má se řešit problém potřeby tepla v budově při přerušovaném vytápění v cyklu 3 h vytápění s následujícím chladnutím trvajícím 1 h. Podmínkou přitom je, že teplota vnitřního vzduchu nebude v průběhu celého otopného cyklu nižší než θaio = 20 °C, tedy i v době chladnutí. Problém se řeší tak, že se zjistí teplota vnitřního vzduchu θaic na konci chladnutí a stanoví se rozdíl dθai = θaio − θaic. O tento rozdíl se zvýší požadovaná teplota vnitřního vzduchu, která musí být zajištěna na konci vytápěcího cyklu, tj. na počátku následujícího chladnutí. Otázka ovšem je, za jakou dobu se dosáhne uvedeného zvýšení teploty vnitřního vzduchu po zahájení vytápění. Z hlediska výpočtu je nejjednodušší předpoklad, že se to uskuteční lineárním způsobem, takže se může potřeba tepla stanovit na základě polovičního zvýšení teploty vnitřního vzduchu dθai. Konečná hodnota teploty vnitřního vzduchu potom je:
Uvedené zvýšení teploty vnitřního vzduchu způsobí zvětšení potřeby tepla v porovnání s potřebou vypočítanou na základě požadované teploty vnitřního vzduchu θaio. Vypočítané hodnoty potřeby tepla při uplatnění θaik a θaio poslouží k dosažení sledovaného cíle, tj. k vyhodnocení důsledků uvedeného cyklu vytápění, jimž je – stanovení rozdílu mezi nimi.
Poznámka: Při výpočtu potřeby tepla se počítá s teplotou vnitřního vzduchu, na rozdíl od normového způsobu, ve kterém se uvažuje vnitřní teplota (místnosti). Vnitřní teplota je veličina složená, která se skládá z teploty vnitřního vzduchu a (přibližně) z váženého průměru teplot na vnitřním povrchu konstrukcí ohraničujících místnost. V časově proměnlivých podmínkách, tj. při poklesu teplot v místnosti při chladnutí (v době otopné přestávky) a vzestupu teplot při ohřevu místnosti (při zátopu) je průběh teploty vnitřního vzduchu a průběh teplot na vnitřním povrchu jednotlivých konstrukcí výrazně odlišný, takže se jejich hodnota vyjadřuje samostatně, avšak ve vzájemné vazbě s teplotou vnitřního vzduchu, jak je to zřejmé z rov. (4)
Otopné období se uvažuje v rozmezí teploty vnějšího vzduchu θe = (13 až −15) °C, které je rozděleno na úseky s příslušnými teplotami θe. K nim jsou přiřazeny odpovídající četnosti dnů cd a jim odpovídající počet hodin ch. Další údaje jsou: počet hodin vytápění pv a chladnutí pc (jejich počet vyplývá z uvedeného cyklu vytápění, ve kterém připadá na jeden den celkem 18 h vytápění a 6 h chladnutí). Souhrn vyjmenovaných údajů je v tab. 1
θe [°C] | 13 | 10 | 5 | 0 | −5 | −10 | −15 |
cd [den] | 29 | 84 | 57 | 42 | 18 | 8 | 4 |
ch [h] | 696 | 2 016 | 1 368 | 1 008 | 432 | 192 | 96 |
pv [h] | 522 | 1 512 | 1 026 | 756 | 324 | 144 | 72 |
pc [h] | 174 | 504 | 342 | 252 | 108 | 48 | 24 |
Celkový počet dnů za otopné období d = 242, hodin 5808, pv = 4 356 h, pc = 1 452 h; průměrná teplota vnějšího vzduchu v otopném období θe, pr = 5,3 °C |
Řešení daného problému je provedeno netradičním způsobem. Chladnutí, a tím také navazující problémy, se neřeší po jednotlivých místnostech budovy, ale jako jeden prostor ohraničený svislými stěnami, plochou střechou nebo stropem pod půdním prostorem a podlahou. Vnitřní konstrukce, popř. spolu s vybavením budovy, se uvažuje jako jeden celek ve formě akumulačního jádra. Tepelné zisky ze slunečního záření a vnitřní tepelné zisky se neuvažují.
Ke konkrétnímu řešení je použitý RD, jehož dispoziční uspořádání je na obr. 1. Rozměr půdorysu je (9 × 9) m a výška obytného prostoru 2,8 m. Venkovní schodiště se neuvažuje, takže se předpokládá, že všechny vnější svislé stěny jsou ochlazovány stejnou teplotou vnějšího vzduchu.
Vlastnosti konstrukcí (vnější svislé stěny VS, strop pod půdním prostorem ST, podlaha nad suterénem PO) jsou uvažovány ve dvou variantách (tab. 2 a tab. 3) odlišujících se tepelně technickými vlastnostmi. V první variantě jsou uplatněny „tradiční“ vlastnosti reprezentované cihelným zdivem z plných pálených cihel, zatímco ve druhé variantě jsou na úrovni současných požadavků realizovaných tepelně izolačním cihelným zdivem
Označení | d [m] | ρ [kg/m3] | λ [W/(m K)] | c [J/(kg K)] |
---|---|---|---|---|
VS | 0,45 | 1 800 | 0,86 | 920 |
ST | 0,36 | 1 150 | 0,44 | 960 |
PO | 0,12 | 850 | 0,17 | 2 510 |
U oken a vnějších dveří se počítá se stejnou hodnotou součinitele prostupu tepla Uo = Ud = 2,9 W/(m2K). |
Označení | d [m] | ρ [kg/m3] | λ [W/(m K)] | c [J/(kg K)] |
---|---|---|---|---|
VS | 0,44 | 740 | 0,068 | 1 000 |
ST | 0,25 | 630 | 0,080 | 1 000 |
PO | 0,25 | 630 | 0,080 | 1 000 |
U oken se uvažuje Uo = 1,1 W/(m2K) a u vnějších dveří Ud = 1,8 W/(m2K) |
Jak bylo uvedeno vpředu, vnitřní stěny a vybavení místností se zahrnují do akumulačního jádra, které je vyjádřeno ve formě fiktivního tělesa, pro jehož chladnutí platí rov. (2) [1]
Vnitřní konstrukce tvoří stěny a příčky (vnitřní dveře se samostatně neuvažují). Stěny o tloušťce d = 0,3 m zaujímají plochu Aa1 = 50,4 m2 a příčky o d = 0,15 m plochu Aa2 = 32,5 m2. Jejich celková hmotnost, při uvažování objemové hmotnosti ρ = 1700 kg/m3 je m(1+2) = 33 986 kg a plocha Aa(1+2) = 82,9 m2.
Podle ČSN 06 0220 [2] může být v obytných místnostech 500 až 1 000 kg nábytku. Ve výpočtech se bude uvažovat 500 kg na jednu místnost. Podle [2] se počítá s tím, že této hmotnosti odpovídá plocha 22 m2. Tyto hodnoty budeme uvažovat ve třech místnostech RD (podle obr. 1 jsou to místnosti 1, 3 a 4) a k těmto hodnotám připojíme ještě 100 kg připadající na předměty v příslušenství s plochou 4,5 m2, takže na vybavenost připadá hmotnost celkem m (v) = 1 600 kg a plocha Aa (v) = 70,5 m2. Celková hmotnost akumulačního jádra potom je m = 33 586 kg a plocha Aa = 153,4 m2.
Problémem je stanovení měrné tepelné kapacity akumulačního jádra – k dispozici jsou totiž pouze hranice, mezi nimiž se může hodnota měrné tepelné kapacity vyskytovat. Na jedné straně je to cihelné zdivo s hodnotou c = 960 J/(kg K) a na druhé straně prvky ze dřeva o c = 2 510 J/(kg K). Pro výpočet se použije hodnota mezi nimi, a to c = 1 735 J/(kg K).
Hodnota EA závisí také na součiniteli přestupu tepla αa – uvažuje se hodnota 8 W/(m2K) a na době chladnutí τ = 3 600 s.
Tím jsou k dispozici všechny údaje potřebné k vyčíslení hodnoty EA a exponenciální funkce:
a hodnota exponenciální funkce
Tato hodnota bude použita při výpočtu teploty vnitřního vzduchu na konci chladnutí, a to v obou variantách.
Stanoví se z bilanční rovnice [3]
se, re, ss, rs, sp, rp jsou nestacionární koeficienty, postupně: vnějších stěn, stropu, podlahy; hodnoty jsou závislé na tepelně technických vlastnostech příslušných konstrukcí, na jejich počátečních teplotách, teplotě vnějšího vzduchu a součinitelích přestupu tepla na vnitřní a vnější straně konstrukcí (nestacionární koeficienty vyjadřují vazbu mezi teplotou vnitřního vzduchu a teplotou na vnitřním povrchu jednotlivých konstrukcí; např. pro vnější stěnu platí θse (τ) = re + se.θai (τ)), postup výpočtu hodnot rj.sj je popsaný v [3].
θe [°C] | 13 | 0 | −15 |
re [–] | 12,483618 | 10,13445 | 7,423870 |
se [–] | 0,312572 | 0,312572 | 0,312572 |
rs [–] | 11,249060 | 9,811151 | 8,133591 |
ss [–] | 0,437547 | 0,437547 | 0,437547 |
rp [–] | 11,943538 | 10,50014 | 8,735991 |
sp [–] | 0,402823 | 0,402823 | 0,402823 |
θe [°C] | 13 | 0 | −15 |
re [–] | 5,249012 | 5,004248 | 4,721829 |
se [–] | 0,730960 | 0,73096 | 0,730960 |
rs [–] | 5,844231 | 5,396469 | 4,874081 |
ss [–] | 0,707788 | 0,707788 | 0,707788 |
rp [–] | 7,099004 | 6,665269 | 6,135149 |
sp [–] | 0,645050 | 0,64505 | 0,645050 |
Při výpočtu teploty vnitřního vzduchu v době chladnutí θaic byly použity teploty uvedené v tab. 6 (hodnoty platí jak pro první, tak i pro druhou variantu)
θe [°C] | 13 | 10 | 5 | 0 | −5 | −10 | −15 |
θaio [°C] | 20 | 20 | 20 | 20 | 20 | 20 | 20 |
θs [°C] | 20 | 17,1 | 12,5 | 7,9 | 3,3 | −1,3 | −6 |
θp [°C] | 20 | 17,8 | 14,2 | 10,7 | 7,2 | 3,6 | 0 |
Zjištěné teploty vnitřního vzduchu na konci chladnutí θaic, podle rov. (2), jsou uvedeny, v závislosti na vpředu uvedených údajích v tab. 7, a to jak pro první, tak pro druhou variantu. Zároveň jsou v tab. 7 uvedeny i hodnoty θaik, stanovené podle rov. (1).
Poznámka: Hodnoty θaic jsou vypočítány při použití teplot vnějšího vzduchu θe = (13, 0, −15) °C a jim odpovídajících teplot θaio, θs, θp; ty byly využity ke stanovení závislostí platných
θe | 13 | 10 | 5 | 0 | −5 | −10 | −15 |
Hodnoty pro první variantu | |||||||
θaic [°C] | 19,3 | 18,9 | 18,1 | 17,4 | 16,6 | 15,9 | 15,1 |
θaio [°C] | 20 | 20 | 20 | 20 | 20 | 20 | 20 |
dθai [°C] | 0,7 | 1,1 | 1,9 | 2,6 | 3,4 | 4,1 | 4,9 |
dθai / 2 [°C] | 0,3 | 0,6 | 0,9 | 1,3 | 1,7 | 2,1 | 2,4 |
θaik [°C] | 20,3 | 20,6 | 20,9 | 21,3 | 21,7 | 22,1 | 22,4 |
Hodnoty pro druhou variantu | |||||||
θaic [°C] | 19,7 | 19,5 | 19,2 | 18,8 | 18,5 | 18,2 | 17,9 |
θaio [°C] | 20 | 20 | 20 | 20 | 20 | 20 | 20 |
dθai [°C] | 0,3 | 0,5 | 0,8 | 1,2 | 1,5 | 1,8 | 2,1 |
dθai / 2 [°C] | 0,2 | 0,3 | 0,4 | 0,6 | 0,7 | 0,9 | 1,1 |
θaik [°C] | 20,2 | 20,3 | 20,4 | 20,6 | 20,7 | 20,9 | 21,1 |
Tepelná ztráta Qo se vypočítá z rovnice
Hodnota Qo se stanovuje pro každou teplotu vnějšího vzduchu θe a jí odpovídající teplotě vzduchu v podstřešním prostoru θs a teplotě vzduchu pod podlahou θp, uvedené v tab. 6. Číselná hodnota 1,05 před Ae zohledňuje, zjednodušeným způsobem, ztrátu tepelnými mosty a vazbami v obvodovém plášti. Jako příklad uvádím výpočet hodnoty Qo a Qk při uvažování teploty vnějšího vzduchu θe = −15 °C, θs = −6 °C a θp = 0 °C a údajů platných pro první variantu
Stejné údaje platí i pro výpočet tepelné ztráty Qk, avšak s tím rozdílem, že místo θaio se dosazuje hodnota θaik. Výsledek potom je:
Souhrn výsledků pro všechny zadané teploty vnějšího vzduchu jsou v tab. 8
Rovnice pro výpočet tepelné ztráty Qo a Qk má stejný tvar jako u první varianty. Rozdíl je v konkrétních číselných hodnotách příslušných veličin, a pak také v tom, že se okna a venkovní dveře uvažují samostatně. Změnil se i číselný údaj zohledňující tepelné mosty a vazby – uvažuje se menší hodnota K = 1,025, a to proto, že RD má ve druhé variantě podstatně větší tepelně izolační úroveň než v první variantě. Hodnoty Qo a Qk při stejných teplotách vzduchu použitých jako v první variantě tedy jsou:
Souhrn výsledků pro všechny zadané teploty vnějšího vzduchu jsou v tab. 8
Potřeba tepla Eo stanovená v závislosti na požadované teplotě vnitřního vzduchu θaio a Ek stanovená v závislosti na korigované teplotě vnitřního vzduchu θaik se zjistí ze vztahu (6), který platí jak pro první, tak pro druhou variantu, tj.
Kde:
pv je počet hodin vytápění, který je závislý na teplotě vnějšího vzduchu θe; hodnoty jsou v tab. 1, index j – značí, že zjištěná hodnota Eoj a Ekj platí pro uvažovanou teplotu vnějšího vzduchu.
Za celé otopné období se spotřeba tepla stanoví jako součet jednotlivých hodnot, tj.
(výsledky jsou uvedeny v tab. 8)
V tab. 8 je souhrn stanovených hodnot všech veličin potřebných k vyhodnocení důsledků daného režimu vytápění na potřebu tepla při vytápění. Uvažuje se přitom RD s tepelně technickými vlastnostmi ve dvou variantách. V první variantě jsou uplatněny vlastnosti tradičního cihelného zdiva (zdivo z plných pálených cihel) a ve druhé tepelně izolační cihelné zdivo zajišťující současné požadavky.
Při řešení daného problému se uvažuje režim 3 h vytápění a 1 h chladnutí, otopné období v rozsahu teplot vnějšího vzduchu θe = (13 až −15) °C, které je rozděleno na několik úseků podle teplot, přičemž ke každé hodnotě θe je přiřazený počet dnů neboli četnost a jim odpovídající počet hodin cd platných pro celé otopné období, dále počet hodin vytápění pv a počet hodin chladnutí pc, tepelné ztráty Qo stanovené v závislosti na teplotě vnitřního vzduchu v době vytápění θaio = 20 °C – ta platí pro obě varianty, tepelné ztráty Qk – vypočítané při korigované teplotě vnitřního vzduchu θaik, která je však různá v uvažovaných variantách a potřeba tepla při vytápění E(Qo) a Ek(Qk). Na základě tohoto souhrnu jsou soustředěny konečné hodnoty příslušných veličin do tab. 9, které poslouží k formulování závěrů vyplývajících ze získaných výsledků.
První varianta | |||||||
θe [°C] | 13 | 10 | 5 | 0 | −5 | −10 | −15 |
cd [den] | 29 | 84 | 57 | 42 | 18 | 8 | 4 |
ch [h] | 696 | 2016 | 1368 | 1008 | 432 | 192 | 96 |
pv [h] | 522 | 1512 | 1026 | 756 | 324 | 144 | 72 |
pc [h] | 174 | 504 | 342 | 252 | 108 | 48 | 24 |
θaic [°C] | 19,3 | 18,9 | 18,1 | 17,4 | 16,6 | 15,9 | 15,1 |
θaio [°C] | 20 | 20 | 20 | 20 | 20 | 20 | 20 |
dθai [°C] | 0,7 | 1,1 | 1,9 | 2,6 | 3,4 | 4,1 | 4,9 |
dθai / 2 [°C] | 0,3 | 0,6 | 0,9 | 1,3 | 1,7 | 2,1 | 2,4 |
θaik [°C] | 20,3 | 20,6 | 20,9 | 21,3 | 21,7 | 22,1 | 22,4 |
θs [°C] | 20,0 | 17,1 | 12,5 | 7,9 | 3,3 | −1,3 | −6,0 |
θp [°C] | 20,0 | 17,8 | 14,2 | 10,7 | 7,2 | 3,6 | 0 |
Qo [W] | 1741 | 2886 | 4762 | 6638 | 8514 | 10390 | 12281 |
Qk [W] | 1962 | 3238 | 5332 | 7426 | 9520 | 11614 | 13724 |
E(Qo) [Wh] | 909 | 4363 | 4886 | 5018 | 2758 | 1496 | 884 |
Ek(Qk) [Wh] | 1024 | 4896 | 5471 | 5614 | 3084 | 1672 | 988 |
Součet E za celé otopné období | E(Qo) | 20 314 kWh | |||||
Ek(Qk) | 22 749 kWh | ||||||
Druhá varianta | |||||||
θe [°C] | 13 | 10 | 5 | 0 | −5 | −10 | −15 |
cd [den] | 29 | 84 | 57 | 42 | 18 | 8 | 4 |
ch [h] | 696 | 2016 | 1368 | 1008 | 432 | 192 | 96 |
pv [h] | 522 | 1512 | 1026 | 756 | 324 | 144 | 72 |
pc [h] | 174 | 504 | 342 | 252 | 108 | 48 | 24 |
θaic [°C] | 19,7 | 19,5 | 19,2 | 18,8 | 18,5 | 18,2 | 17,9 |
θaio [°C] | 20 | 20 | 20 | 20 | 20 | 20 | 20 |
dθai [°C] | 0,3 | 0,5 | 0,8 | 1,2 | 1,5 | 1,8 | 2,1 |
dθai / 2 [°C] | 0,2 | 0,3 | 0,4 | 0,6 | 0,7 | 0,9 | 1,1 |
θaik [°C] | 20,2 | 20,3 | 20,4 | 20,6 | 20,7 | 20,9 | 21,1 |
θs [°C] | 20,0 | 17,1 | 12,5 | 7,9 | 3,3 | −1,3 | −6,0 |
θp [°C] | 20,0 | 17,8 | 14,2 | 10,7 | 7,2 | 3,6 | 0 |
Qo [W] | 556 | 917 | 1508 | 2100 | 2691 | 3283 | 3879 |
Qk [W] | 586 | 963 | 1581 | 2200 | 2818 | 3437 | 4060 |
E(Qo) [Wh] | 290 | 1386 | 1548 | 1587 | 872 | 473 | 279 |
E(Qk) [Wh] | 306 | 1456 | 1623 | 1663 | 913 | 495 | 292 |
Součet E za celé otopné období | E(Qo) | 6 436 kWh | |||||
Ek(Qk) | 6 748 kWh |
V tab. 9 je souhrn hodnot potřeby tepla E a Ek za otopné období, jejich číselný a procentuální rozdíl, maximální tepelné ztráty Qo, max a Qk, max a jejich číselný a procentuální rozdíl a maximální teplota vnitřního vzduchu, a to u obou variant.
Varianta | první | druhá | jednotka |
---|---|---|---|
E | 20 314 | 6 436 | kWh |
Ek | 22 749 | 6 748 | kWh |
E − Ek | 2 435 | 312 | kWh |
DE | 10,7 | 4,6 | % |
Qo, max | 12,3 | 3,9 | kW |
Qk, max | 13,7 | 4,1 | kW |
Qk, max − Qo, max | 1,4 | 0,2 | kW |
DQ | 10,2 | 4,9 | % |
θai, max | 24,9 | 22,1 | °C |
Zjištěné údaje a jejich shrnutí v tab. 8 a 9 poskytují možnost porovnat dosažené výsledky jednak samostatně v jednotlivých variantách, jednak vzájemně.
Než se budeme věnovat zjištěným hodnotám sledovaných veličin, probereme teplotu vnějšího vzduchu a její četnost v otopném období, protože to je veličina, která ovlivňuje všechny sledované veličiny. Za pozornost stojí totiž fakt (tab. 8 a graf 1), že v otopném období připadá 70 % hodin vytápění na rozsah teploty vnějšího vzduchu θe = (10 až 0) °C, tedy velmi výrazně převažuje počet hodin uplatněných při jiných teplotách vnějšího vzduchu. Protože na uvedený rozsah teploty vnějšího vzduchu připadá i převážná část potřeby tepla při vytápění, měla by být, zejména v období uvedeného rozsahu teploty vnějšího vzduchu, věnována mimořádná pozornost všem opatřením, která ji minimalizují.
Graf 3 – Průběh tepelných ztrát v závislosti na teplotě vnějšího vzduchu při korigované teplotě vnitřního vzduchu, Qk, křivka 1 a požadované teplotě vnitřního vzduchu, Qo, křivka 2, v RD s tradičním cihelným zdivem
Graf 4 – Průběh tepelných ztrát v závislosti na teplotě vnějšího vnějšího vzduchu při korigované teplotě vnitřního vzduchu, Qk, křivka 1 a požadované teplotě vnitřního vzduchu, Qo, křivka 2, v RD s izolačním cihelným zdivem
Dostáváme se k „jádru“ problému, tj. k vyhodnocení „přerušovaného způsobu vytápění v cyklu 3 h vytápění a 1 h chladnutí a jeho důsledků na potřebu tepla“. Jak to bylo již uvedeno vpředu, rozhodující vliv na zvýšení potřeby tepla má, v porovnání se zadanou teplotou vnitřního vzduchu θaio = 20 °C, korigovaná teplota vnitřního vzduchu θaik, při stejných podmínkách, které ji ovlivňují. Z hodnot v tab. 9 a v grafu 5 vyplývá, že korigovaná teplota vnitřního vzduchu θaik znamená:
Na závěr můžeme tedy konstatovat, že v cyklu 3 h vytápění a 1 h chladnutí má za následek, má-li se dodržovat teplota vnitřního vzduchu θai = 20 °C, zvýšení potřeby tepla, které je tím menší, čím je tepelně izolační úroveň stavebních konstrukcí budovy větší.
Převzato z www.tzb-info.cz
Telefon: +420 604 232 725
E-mail: info@sams.cz