Jak jsme již zmiňovali na jiném místě, prostupy tepla mezi byty v tuzemské panelákové výstavbě jsou velmi významným činitelem, který nelze ignorovat. Právě neměřené prostupy mezi byty způsobují největší problémy při rozúčtování nákladů na teplo a jsou zdrojem mnoha reklamací při rozúčtovávání prováděném pomocí jakýchkoli radiátorových indikátorů. Připomeňme, že vyhláška MMR ČR č. 372/2001 Sb. nově zavedla maximální povolený rozptyl mezi platbami jednotlivých bytů za spotřebované teplo v rámci jednoho domu, ovšem ani tato snaha neřeší primární příčinu nespravedlivých plateb za teplo. Původním záměrem autorů vyhlášky bylo to, že pokud rozúčtování nevyhoví novým požadavkům, je nutné prohlásit použitou metodu za chybnou a hledat příčiny na základě fyzikálních a technických rozborů. Jak je ovšem pro naše právní prostředí typické, firmy provádějící vyúčtování, si vysvětlily plnění zákona po svém a pod záštitou Asociace rozúčtovatelů nákladů na teplo a vodu zavedly další opravné koeficienty, které "srovnávají" platby za teplo do povoleného pásma. Takové vyúčtování postrádá jakoukoliv oporu ve fyzikálních zákonitostech.

Denostupňová metoda dokáže prostupy tepla registrovat, neboť je měřen výsledný tepelný stav bytu v závislosti na venkovní teplotě - tedy v podstatě tepelný tok. Problém neměřených prostupů tepla zde odpadá a rozúčtování nákladů na teplo lze z tohoto důvodu považovat za velmi objektivní.

Podívejme se nyní na praktický příklad stanovení tepelné bilance skutečných bytů, tak jak byl experimentálně proveden v jednom bytovém domě (SBD Vyšehrad - VVÚ-ETA, 99 bytových jednotek). Na následujícím obrázku je znázorněna půdorysná situace, kde v bytě 2+k.k. byly dlouhodobě uzavřeny ventily na radiátorech a ve všech okolních bytech byla udržována teplota na hodnotě +22°C. Venkovní teplota byla +1°C a teplota na chodbě se schodištěm byla +15°C. Ve sledovaném bytě 2+k.k. byla dosažena dlouhodobě při daných podmínkách teplota +19°C.

Tepelné zisky bytu 2+k.k. při vypnutých radiátorech jsou tvořeny prostupy tepla Q1, Q2 a Qs (strop a podlaha) ze sousedních bytů s vyšší teplotou a tepelným ziskem ze stoupaček Qst.

Tepelné ztráty bytu 2+k.k. představují šipky Q3 a Q4 směrem do chladnějšího prostředí a infiltrace okny.


 
Jednotlivé hodnoty tepelných zisků a ztrát si nyní vyčíslíme. Zjednodušená tepelná bilance vychází ze vzorce:

Q = k . S . (t2 - t1) ,     kde

Q = teplo (W)
k = součinitel prostupu tepla (W/m2.°C)
S = teploměrná plocha (m2)
t2 – t1 = rozdíl teplot (°C)

Vstupní hodnoty konstant jsou v následujících tabulkách:

Tabulka 1 - koeficienty prostupu tepla (W/m2.°C):

příčky mezi byty

strop, podlaha

vnější plášť

příčka do chodby

okna

dveře

2,32

2,25

0,62

4,6

2,8

3,0

Tabulka 2 - rozměry a plochy (m, m2):

 

příčky mezi byty

strop, podlaha

vnější plášť, příčka chodby

okna

dveře

stoupačky

rozměr:

6,5 x 2,65

6,5 x 6,0

6,0 x 2,65

(1,5x1,5)+(1,8x1,5)

2x0,9

průměr 0,019

plocha:

17,225

39,0

15,9

4,95

1,8

0,158

Tabulka 3 - výpočet tepelných zisků bytu 2+k.k.:

Příčky mezi byty

Q1+Q2 = 2 x 17,225 x 2,32 x (22 - 19)

239,8 W

Strop, podlaha

Qs = 2 x 39 x 2,25 x (22 - 19)

526,5 W

Stoupačka (260W/m2)

Qst = 0,158 x 260

41,1 W

Zpátečka (170W/m2)

Qst = 0,158 x 170

26,9 W

Suma tepelných zisků

Q = Q1 + Q2 + Qs + Qst + Qzp

834,3 W

Tabulka 4 - výpočet tepelných ztrát bytu 2+k.k.:

Vnější stěna

Q3 = 0,62 x (15,9 - 4,95) x (19 - 1)

122,2 W

Stěna do chodby

Q4 = 4,6 x (15,9 - 1,8) x (19 - 15)

259,4 W

Okna

Qo = 2,8 x 4,95 x (19 - 1)

249,5 W

Dveře

Qd = 3 x 1,8 x (19 - 15)

21,6 W

Infiltrace

Qi = 180 W

180,0 W

Suma tepelných ztrát

Q = Q3 + Q4 + Qo + Qd + Qi

832,7 W


Závěr:

Jak je patrné z výpočtů, tepelné zisky z okolních bytů a ze stoupaček pokryjí celkové tepelné ztráty bytu 2+k.k. s vypnutými radiátory při zachování vnitřní teploty bytu +19°C a při venkovní teplotě +1°C. Tyto zisky v případě použití radiátorových indikátorů (lhostejno zda odpařovacích či elektronických) představují neměřené teplo, které uživatel bytu 2+k.k. nezaplatí. Naopak toto teplo zaplatí uživatelé okolních bytů, pro které je teplo Q1, Q2 a Qs tepelnou ztrátou a které bude zaregistrováno na jejich indikátorech, přestože jej předají sousednímu bytu 2+k.k. Toto je hlavní příčinou fyzikálně nezdůvodnitelných rozdílů v platbách za teplo při použití radiátorových indikátorů.

Při použití denostupňového systému měření spotřeby tepla zaplatí uživatel bytu 2+k.k. odpovídající platbu za teplo vzhledem k dosahované teplotě +19°C. Jestliže v sousedním stejně velkém bytě ve vyšším patře bude předpokládáná teplota +22°C (tedy rozdíl mezi byty je +3°C), potom rozdíl v platbách za teplo těchto dvou stejných bytů může být maximálně 15% až 21% podle fyzikálního pravidla, že 1°C navíc představuje zvýšení nákladů na teplo o cca. 5% až 7%.