Odpůrci denostupňové metody velmi rádi používají argument, že trvale otevřené okno přispívá ke snížení nákladů na teplo, aniž by kvantitativně nějak tento fakt vyjádřili. Prostě říkají, že otevřené okno je slabinou měření denostupňové metody. Jelikož jsme o tomto jevu chtěli vědět více, rozhodli jsme se pro řadu experimentů vlivu otevřeného okna. Stručně lze vyskytující se stavy popsat následovně. První stav, kdy je velmi mírně otevřené okno (tzv. škvíra) a dochází k malé výměně vzduchu. Je to stav viditelný na sídlištích a nahrazuje se tím jednorázové vyvětrání, které je méně pohodlné. Samozřejmě, že zde zbytečně uniká teplo. Velikost škvíry je zvolena tak, že uživatel ještě nepociťuje chlad z proudění, má však pocit čerstvého vzduchu. U takto dlouhodobě pootevřeného okna lze hovořit o viditelné krádeži tepla plýtváním a nelze toto spolehlivě a plně žádnou metodou měření promítnout pouze do nákladů takto se chovajícího uživatele (přesuny tepla přes stěny). Přes základní složku při rozúčtování se tyto ztráty dostanou do nákladů všem uživatelům. Nemožnost úplného promítnutí těchto ztrát jen do nákladů takto se chovajícího uživatele nic nemění na faktu, že je to zbytečné a lze takovéto chování nazvat lajdáctvím. Při předávání měřicího systému jsou správci objektu a uživatelé seznámeni s funkcí a s postupy které vedou ke snížení jejich nákladů a vše další již záleží na nich. U všech nasazených systémů se popisovaný jev s plýtváním podařilo minimalizovat. V extrémních případech lze samozřejmě "viníka" odhalit se všemi důsledky, které jsme zmínili v předchozích článcích a které jsme ukázali graficky na konkrétním případu v článku "Denostupňová metoda měření spotřeby tepla" (Graf 6).

Uvažujme druhý stav, kdy okno je hodně a dlouhodobě otevřené. Místnost se tak postupně stává neobyvatelná a z praktického hlediska tak nemá význam se touto situací zabývat. Teplotní ztráty jsou enormní a znemožňují i ostatním nájemníkům řádné užívání bytů, čímž je mino jiné porušováno ustanovení § 690 Občanského zákoníku a ustanovení vyhlášky MPO ČR č.152, §3, odst. 6, který uvádí, že...v průběhu otopného období jsou byty...vytápěny tak, aby dosažené průměrné teploty vnitřního vzduchu zajišťovaly výpočtové teploty...stanovené projektem (tedy zpravidla 20°C!). Z tohoto pohledu je chování uživatele s trvale otevřenými okny žalovatelné.

V článku "Nejistoty rozdělení nákladů na vytápění" byly analyzovány některé příčiny nejistot stanovení podílu na celkové ceně vytápění v bytových domech. Hlavní pozornost byla věnována porovnání metod "nákladových" a "užitných". U metod "nákladových" je výpočet dílčích nákladů odvozen z podílu dodané energie, kdežto u metod "užitných" je podíl na ceně vytápění určen ze skutečného stavu, tedy z teploty bytu - metoda denostupňová.

Zatím nejčastěji používané metody odvozují podíl nákladů z měření na otopných tělesech, např. podle ČSN EN 834 a ČSN EN 835. Obě metody považujeme za metody "nákladové" s typickými nejistotami způsobenými dodávkou tepla nejen otopnými tělesy, tedy neschopností registrace prostupů tepla mezi byty či místnostmi. Podstatnou odchylku údaje ve prospěch uživatele způsobí rovněž změna ochlazovací charakteristiky otopného tělesa, snadno realizovatelná ofukováním ventilátorem zanedbatelného příkonu.

Nezpůsobí podobný efekt proudění chladného vzduchu z otevřeného okna nad radiátorem? To je logická otázka asociovaná nejrozšířenější námitkou k oprávněnosti denostupňové metody. Odpověď již tak snadná není. K její alespoň částečné formulaci bylo provedeno měření předávaného výkonu otopného tělesa, teploty tělesa v místě normou doporučeného umístění indikátoru (cca. 66% - 75% výšky radiátoru), teploty venkovní, teploty místnosti a teploty v blízkosti termostatického ventilu.

Obr. 1 - Uspořádání měřícího pracoviště

Cílem měření bylo určit změnu tepelného výkonu a teploty otopného tělesa následkem větrání pootevřením okna nad tělesem (v našem experimentu mezera 10 cm). Výsledek měření je dokumentován graficky na obrázcích 2, 3 a 4. Z výsledků je zřejmé, že přívodem chladného vzduchu je zvýšen předávaný tepelný výkon radiátorem a současně poklesne teplota v místě doporučeného umístění indikátorů. Po dobu větrání je pak rychlost nárůstu údaje indikátoru nižší než při zavřeném okně.

Obr. 2 - Střední teplota radiátoru, teplota v místě termostatického ventilu, teplota venkovní a teplota místnosti ve výšce 150 cm

Obr. 3 - Měřený okamžitý výkon radiátoru a vlečený průměr

Obr. 4 - Měřený okamžitý průtok radiátorem a rozdíl teplot na vstupu a výstupu radiátoru


Závěrem lze konstatovat, že problematika nejistot a ovlivnění náměrů při otevřeném okně se týká i radiátorových indikátorů. Vše je tedy otázkou posouzení nejistot měření u jednotlivých metod, k tomu měly přispět uvedené články o nejistotách a chybách měření či správněji indikace.

Zdroj: Ing. Karel Hoder, ÚAMT - VUT Brno.