Poslední z kategorie radiátorových indikátorů útočících na získání přízně zákazníků jsou elektronické radiátorové indikátory s přívlastkem dvoučidlové. Zde platí více než jinde - důkladně při výběru podrobit analýze metodu, metodiku a algoritmus rozpočtu úhrady za teplo. Na první pohled se tento indikátor liší tím, že kromě teploty určitého místa radiátoru snímá i druhou teplotu, řekněme teplotu blízkou okolní teplotě radiátoru, neboť vzdálenost druhého snímače od radiátoru je dána konstrukcí indikátoru a pochopitelně je velmi malá a lze ji počítat v milimetrech. Nicméně výrobci a dodavatelé tvrdí, že je takto měřena teplota místnosti. To zní na první pohled velmi lákavě, konečně máme na trhu výrobek, který bude objektivně a přesně měřit spotřebu tepla v každé místnosti. Navíc se pravděpodobně dozvíte, že podle jakýchsi norem Evropské Unie budou povolené jen a pouze dvoučidlové měřiče... spousta lidí opět uvěří a hlavní cíl, prodat výrobek, je splněn. Minimálně několik let potrvá, než někteří zvídavější zákaznící zjistí, že to není zas tak, jak nám říkali...

Omlouváme se za mírně nevážný úvod této kapitoly, pojďme se na dvoučidlové indikátory podívat trochu blíže. V předchozích kapitolách jsme již zmínili, že mnoho firem záměrně nezveřejňuje algoritmy výpočtu úhrad za teplo, především se to týká problematických opravných koeficientů. Tzv. jednočidlový indikátor registruje pouze teplotu radiátoru v místě upevnění, přesto vám nikdo neodpoví na otázku jak dlouho a jak "teplý" byl radiátor podle indikovaného počtu dílků. Závislost konečného počtu dílků na teplotě a čase nelze zpětně ověřit, ani vyhodnotit. U dvoučidlového indikátoru vstupuje do indikace ještě druhá hodnota, snímaná čidlem, které jak již bylo řečeno snímá teplotu v blízkém okolí radiátoru. Mikroprocesor indikátoru z těchto dvou hodnot vytváří opět dílky. Matematický vztah pro výpočet těchto dílků je dán rozdílem hodnoty čidla teploty radiátoru a čidla druhé teploty. Rozdíl je u některých typů rovnou násoben konstantami, které zohledňují výkon, velikost radiátoru a způsob montáže. V případě náhlých změn teploty na druhém čidle, např. při průvanu, zakrytí indikátoru apod. dojde k tomu, že indikátor snímá pouze jednočidlově. Toto opět vnáší mnoho neznámých do výsledného počtu indikovaných dílků. Další postup se nijak neliší od ostatních indikátorů - odečet dílků, oprava náměrů korekcemi na polohu místnosti (přítomnost této korekce jasně vypovídá o tom, že druhé čidlo nijak nepřispívá k objektivitě měření) a případná kontrola na povolené rozpětí plateb dle vyhlášky č. 372/2001 Sb. Nevyhoví-li výsledky, aplikuje se další korekční přepočet.


Opět se potvrzuje to, co bylo řečeno v kapitole o elektronických indikátorech. V momentě kdy firma začne nabízet nový výrobek, vůbec se nezdráhá pošpinit starší typ s cílem prodat ten nový a jedině správný. Z obchodní dokumentace dvoučidlového indikátoru se mimo jiné dozvídáme, že: "..největší rozdíly vzhledem ke spotřebám naměřených přístroji předešlé generace - jednosnímačovými (měří pouze teplotu radiátoru), jsou pozorovatelné zejména v místnostech, kde je většinou dosahovaná standardní teplota místnosti (20°C resp. 21°C). Takovými místnostmi jsou obyčejně kuchyň a ložnice, kde je možné nahrazením jednosnímačového přístroje přístrojem dvousnímačovým dosáhnout zvýšení přesnosti měření v extrémních případech až o 30%..." Pokud této větě příliš nerozumíte, nejste sami, nicméně je v ní přiznání, že z "určitého" hlediska je chyba indikace elektronického indikátoru až 30%.

Za zmínku ještě stojí tvrzení jedné nejmenované firmy, že "...stanovení korekčních koeficientů je záležitostí natolik odbornou, že při jejich určování se nelze spoléhat na vlastní zkušenosti a z tohoto důvodu využíváme poznatků předních evropských univerzit.....při neodborném stanovení dosažená chyba často převyšuje hodnotu 30%..." Tuto větu opravdu ponecháme bez komentáře.

Je tedy nasnadě uvedené shrnout a učinit závěr. Dvoučidlové indikátory integrují teplotu radiátoru, která je rozdílově korigována údajem druhého čidla, rozdíl může být korigován opravnými konstantami přímo v mikroprocesoru nebo až při zpracování výsledků. Výsledkem matematické operace procesoru je určitý počet dílků. Korekcí údajem druhého čidla se výsledek spíše komplikuje, neboť nelze zpětně vyhodnotit jak výsledný počet dílků vznikl. Druhý snímač neměří teplotu místnosti, ale teplotu blízkou okolí radiátoru. Nelze získat hodnoty, kterými by bylo možno doložit průběh teploty v místnosti v čase. Umístění indikátoru na radiátoru nelze definovat z důvodu pohyblivého teplotního středu otopného tělesa. Údaj druhého čidla není  při určitém režimu vyhodnocován (změny teplot v okolí druhého snímače), potom tedy mikroprocesor vyhodnocuje pouze teplotu radiátoru - je téměř nemožné hodnotit všechny možné varianty, které v praxi mohou nastat. Při výpočtu jsou opět použity opravné koeficienty. Vzorec algoritmu, kterým vytváří indikátor výsledné dílky je z fyzikálního hlediska nesmysl. Pojem dvoučidlové měření má fyzikální význam pouze z pohledu denostupňové metody, kdy měříme teplotu vnitřní a teplotu venkovní.



Velmi nezodpovědný a lživý je odkaz některých firem na normy EU, jmenovitě na směrnici Rady č. 93/76 EHS, že jedině dvoučidlové indikátory vyhoví požadavkům na měření tepla v bytech. Tato směrnice nedefinuje žádné konkrétní metody měření, pouze ukládá členským státům omezit emise oxidu uhličitého pomocí účinného využívání energie, především prostřednictvím tvorby a realizace programů, mimo jiné i tím, že členské státy vypracují programy pro vyúčtovávání nákladů na topení, klimatizaci a přípravu teplé vody podle přiměřeného podílu na skutečné spotřebě a budou tyto programy realizovat. Tyto programy umožňují rozdělení nákladů na tyto služby na uživatele určité budovy nebo části budovy podle spotřeby tepla, resp. spotřeby studené a teplé vody každého uživatele. To se týká budov nebo částí budov s centrálním vytápěním, klimatizací nebo přípravou teplé vody. Obyvatelé takových budov by měli být uvedeni do situace, kdy si budou sami regulovat svou spotřebu tepla, studené a teplé vody.

Jediné co lze očekávat po novelizaci této směrnice a po jejím zapracování do naší legislativy, bude povinné měření spotřeby v bytech. Výběr vhodné metody bude záležet na konečných spotřebitelích a už proto by mělo být varující počínaní některých firem, které s odkazem na normy EU se snaží zakrýt nedostatky nabízených produktů. Nejde o nic jiného, než o nečestné jednání, na které v konečné fázi doplatí spotřebitel, ale i firmy, které se takového jednání nedopouští.