Pro tyto indikační pomůcky platí obecně téměř vše, co je uvedeno v kapitole o odpařovacích indikátorech, tedy zejména problematika prostupů tepla, která je zde ještě více zvýrazněna, jak uvidíme dále. Za mnohem vyšší cenu tak uživatel získává co do metody indikace stejné zařízení. Přidanou hodnotou je zde vyšší komfort obsluhy, odstranění tzv. studeného odparu v době mimo topnou sezónu, odstranění chyby indikace z důvodů teplotní roztažnosti kapaliny, odstranění chybného odečtu při chybném úhlu pohledu (paralaxy) a pominutí diskutabilního názoru na zdravotní závadnost odpařované kapaliny.

Indikátor integruje teplotu radiátoru v čase, výsledkem indikace je tedy opět určitý počet dílků za topnou sezónu, které po "úpravě" korekčními koeficienty slouží jako základ k poměrovému rozdělení nákladů na teplo pro jednotlivé uživatele. K dispozici pro čtení hodnot je display, dražší typy umožňují dálkový odečet pomocí radiového signálu bez vstupu do bytů. Technicky se jedná o zmodernizovanou variantu odpařovacích indikátorů. Jsou citlivější, počet naměřených "elektronických dílků" je mnohem vyšší než u odpařovacích indikátorů. Umožňují uložení naměřených dílků do paměti v určený čas, čímž odpadá obvyklé zkreslení dané časovou náročností provedení odečtů všech indikátorů. Některé typy umožňují automatické vypnutí v letním období, čímž se eliminují chyby, které způsobuje tzv. "studený odpar" u odpařovacích indikátorů. Problematická bývá někdy tzv. startovací teplota. Není nutná jejich výměna po provedení odečtů, v paměti zůstávají hodnoty až za dvě minulá měřená období, které lze na displeji zobrazit. Ovlivnění za provozu uživatelem je u některých typů obtížnější nežli u odpařovacích indikátorů. Provoz je zajištěn baterií s dlouhou životností, zpravidla 6 - 10 let, při selhání baterie však dochází ke ztrátě dat. Cena nové baterie se může přiblížit ceně nového indikátoru, což v důsledku velmi prodraží provozní náklady těchto pomůcek.


Negativní vlastnosti z hlediska prostupů tepla mezi byty jsou stejné jako u odpařovacích indikátorů, v tomto ohledu platí totéž, co u odpařovacích indikátorů. Naopak vyšší citlivost u těchto indikátorů způsobuje neúměrné a fyzikálně nezdůvodnitelné rozdíly v náměrech. I po opravě náměrů korekčními koeficienty dosahovaly platby za teplo "nejdražšího" bytu až desetinásobku oproti "nejlevnějšímu" bytu. Při trvale vypnutém radiátoru je pochopitelně náměr nulový a nula násobená jakýmkoliv koeficientem je stále nula. Uživatel s nulovými náměry tak zaplatí pouze základní složku, přitom průměrná teplota v takovém bytě může být při vhodné poloze v objektu 18°C - 19°C, což může být přijatelná hodnota vzhledem k zanedbatelným platbám za teplo rozúčtovaným podle těchto náměrů. O to více pak nespravedlivě zaplatí uživatelé bytů, kteří topí. Základní fyzikální pravidlo pro laickou kontrolu vyúčtování lze interpretovat takto: mám-li ve svém bytě průměrnou teplotu např. 22°C a soused ve stejně velkém bytě např. 20°C, měl bych platit o cca 10% - 14% více než soused, protože vždy platí, že pro zvýšení teploty o 1°C je potřeba zvýšit množství dodaného tepla o 5% - 7%. Jakékoliv větší či menší rozdíly v platbách ukazují, že rozúčtování není provedeno správně.


Podívejme se blíže na výsledky rozúčtování pomocí elektronických indikátorů z pohledu vyhlášky č.372/2001 Sb., §4, odst.4, který předepisuje, že rozdíly v nákladech na vytápění nesmí překročit hodnotu ±40% oproti průměru v zúčtovací jednotce. Z pohledu fyzikálního je toto rozmezí více než dostatečné. Po přepočtu na dosahované teploty se povolené (a reálné) rozpětí pohybuje od cca. 13,6°C v nedotápěném bytě do cca. 26,4°C v přetápěném bytě. Těchto krajních mezí nelze skutečně trvale dosahovat, je zde tedy jistá rezerva. Protože radiátorové indikátory neregistrují výslednou teplotu v bytě, nýbrž teplotu radiátoru, není vzhledem k tomuto legitimnímu požadavku vyhlášky korektně proveditelné žádné rozúčtování metodou odpařovacích a elektronických indikátorů na radiátorech. Vědí to i firmy, které vyúčtování těmito indikátory provádějí a proto se objevilo tolik negativních stanovisek ke zmíněnému paragrafu a tlaky na jeho zrušení. Bohužel původní záměr zákonodárců se minul účinkem, protože rozúčtovatelé zavedli další opravný koeficient, který vysoké platby sníží a nízké zvýší, čímž se soubor výsledků uměle vměstná do dovoleného rozmezí při zachování celkových nákladů za objekt.


Vyhláška uvádí, že v případě nesouladu konkrétních úhrad s ustanovením §4, odst.4, je nutno provést úpravu výpočtové metody. Dle právního názoru autorů vyhlášky není touto formulací míněno zavedení další výpočtové konstanty resp. úprava algoritmu výpočtu, rovněž je nevhodné interpretovat požadavek §4, odst.4 jako nutnost "přidat" nebo "ubrat" dílky náměru. V případě vyčerpání všech možností - striktního dodržení korekcí na základě tepelných ztrát vytápěných místností - je reálné prohlásit způsob indikace za nevěrohodný a provést rozúčtování jednosložkově podle započitatelné plochy.


Výše uvedená tvrzení můžeme názorně doložit dvěma grafy:

Na prvním grafu je zřejmý rozptyl plateb za teplo v reálném objektu s měřením pomocí digitálních indikátorů, přičemž je zde vyznačeno požadované pásmo ±40%. Platby jsou přepočteny na jednotku plochy a ty, které přesahují vymezené pásmo, neodpovídají vyhlášce. Počet takto nevyhovujících vyúčtování je značný.

Graf ke stažení ve formátu PDF - cca 52 kB:


Druhý graf pak ukazuje, jaké teploty by musely být v jednotlivých bytech, pokud by spotřeba tepla odpovídala účtovaným platbám. Modrými čarami je vymezen rozsah běžně se vyskytujících průměrných teplot v bytech, je více než zřejmé, že celé rozúčtování podle elektronických indikátorů je chybné. Důvod je prostý: špatný algoritmus výpočtu a hlavě absence indikace prostupů tepla mezi byty a místnostmi.

Graf ke stažení ve formátu PDF - cca 66 kB:


Závěrem lze vše výše uvedené shrnout tak, že veškeré radiátorové indikátory (elektronické i odpařovací) nedávají správné výsledky při rozúčtování spotřeby tepla, zejména vzhledem k prostupům tepla mezi byty, dále z důvodů nedefinovatelné polohy na otopném tělese, teplotní roztažnosti měrné kapaliny a v neposlední řadě z hlediska platné legislativy, kdy bez opravného přepočtu nesplní požadavky vyhlášky MMR ČR č.372/2001 Sb.