Pro účely vyhodnocení spotřeby tepla se využívá vlastnosti úbytku denzity (optické hustoty) skla ozářeného kobaltovým radioaktivním zdrojem. Takto upravená tabule skla je rozřezána na jednotlivá "čidla" a vložena do vhodně upraveného pouzdra s teplotním můstkem pro přenos tepla z indikované plochy radiátoru. Úbytek denzity indikátoru - postupné zesvětlování - závisí na teplotě a čase. Je pochopitelné, že úbytek denzity začíná prakticky ihned po výrobě, je proto vhodné po montáži u zákazníka provést odečet počátečního stavu. Relativně levný indikátor (nejedná se o měřidlo), umístěný na otopném tělese (zpravidla na vratné trubce radiátoru), který je nutno po skončení topné sezóny sejmout, vyhodnotit pomocí denzitometru a pomocí výpočtových metod určit spotřebu tepla. Během topného období není k dispozici žádný údaj. Některé typy mají nomogram, z kterého lze zhruba odečíst okamžitou poměrnou spotřebu v závislosti na venkovní teplotě, jedná se však pouze o vizuální pomůcku, její údaj je orientační a nenahrazuje údaj o reálném náměru v daném okamžiku.

K montáži na vratnou trubku radiátoru je nutno poznamenat, že při regulaci pomocí termostatických ventilů je radiátor při ustáleném teplotním režimu v dolní části chladnější (v závislosti na venkovní teplotě, tepelných ztrátách místnosti a na požadované teplotě v bytě), je tedy chladnější i vratná trubka. Z tohoto důvodu je umístění indikátoru na vratné trubce z hlediska zjišťování nákladů na vytápění diskutabilní. Setkáváme se i s tím, že tento princip indikace je odborně nazýván "modifikovanou denostupňovou metodou". To samozřejmě navozuje mylný dojem, že indikátory mohou nahradit plnohodnotný denostupňový systém. Bohužel však výstupní hodnotou jsou pouze "dílky" korigované dalšími koeficienty, které nevypovídají o vnitřních ani venkovních teplotách v měřeném období. Přesto výrobce tvrdí, že indikátorem je vyhodnocována i teplota místnosti. Při vypnutém radiátoru se předpokládá, že vratná trubka má teplotu místnosti (přesněji řečeno, má teplotu blízkou nejbližšímu okolí indikátoru), z čehož zřejmě vychází zmíněné tvrzení. Samozřejmě je třeba říci, že se v podstatě jedná o stejný efekt jako je tzv. studený odpar u indikátorů odpařovacích, jinými slovy ke změně denzity z tohoto důvodu dochází během celého roku i mimo topnou sezónu. Indikátory instalované na velmi krátkých přípojkách otopných těles mohou dokonce indikovat jistou teplotu této vratné přípojky vznikající vedením tepla od stoupacího potrubí, a to při zcela odstaveném a chladném otopném tělese. Problematické je i např. uchování indikátoru (sklíčka) s nezměněnou denzitou pro případnou kontrolu po reklamaci.

Teplota radiátoru ani teplota vratné vody sama o sobě nevyjadřuje tepelnou pohodu v bytě. K tomu by bylo nutné zajistit správné výkonové parametry otopných těles vzhledem ke konkrétním tepelným ztrátám každé místnosti, což v praxi nelze dosáhnout a zejména v bytech panelové výstavby jsou v tomto směru velké disproporce. Vždy je nutno uvažovat s polohou místnosti a tedy s tepelnými ztrátami a  s prostupy tepla mezi byty. Indikátor na tyto prostupy tepla nereaguje (problematika prostupů tepla viz. zvláštní kapitola). Poloha bytu a další vlivy se zohledňují pomocí koeficientů při výpočtu spotřeby tepla. Metoda též neřeší možnost provádění odečtů bez vstupu do bytů, což do budoucna nedává předpoklad levných služeb v souvislosti s rozúčtováním nákladů na teplo.

Výsledky rozúčtování jsou objektivnější nežli u dále porovnávaných metod - indikátorů odpařovacích a elektronických. Je otázkou, zda tyto lepší výsledky jsou docíleny korekcemi ve výpočtovém algoritmu nebo samotnou indikací. Právě zde se ukazuje, že metodika rozpočtu podle indikovaných hodnot hraje významnou roli na konečném výsledku a relativní objektivitě skutečných plateb za teplo.  Faktem zůstává, že pokud by byla standardně uváděna ve vyúčtování průměrná teplota bytu nebo měřených místností, nebyl by problém laicky alespoň přibližně výsledky kontrolovat. Výpočet neskýtá příliš možností kontroly, je poměrně složitý a nezveřejňuje výpočtový algoritmus, což je běžná vlastnost většiny vyúčtování, která nájemníci dostávají. Uvádění průměrných teplot místností, jsou-li dopočítávány z nepřímé indikace jiné veličiny je totiž velmi problematické, shoda se skutečností nemusí být dobrá a mohou vznikat obtížně řešitelné reklamace. Indikátor by našel vhodné uplatnění pro použití k získávání duplicitních kontrolních údajů, nejlépe však při integraci teploty vzduchu a nikoli otopného tělesa.


Ilustrační foto

Ilustrační foto