Jedná se o metrologicky cejchovaný vodoměr se dvěma odporovými teplotními čidly a matematickým integračním členem. Jeho hlavní určení je k měření spotřeby tepla na patách objektů jako fakturační měřidlo. Pro měření v bytech je nevhodné a nepoužívá se, neboť u klasických stoupačkových systémů vytápění by se musel kalorimetr montovat na každé topné těleso, což by bylo finančně velmi náročné. U horizontálních soustav s jedním stoupačkovým systémem, (z hlediska četnosti je v ČR spíše výjimkou) je použití reálné, avšak vůbec nezohledňuje prostupy tepla mezi byty.

Je třeba poznamenat, že v některých případech nové bytové výstavby vyššího standardu je možné se setkat s osazením bytových stanic, kde se reguluje potřeba tepla a teplé vody individuálně podle požadavku uživatele. Bytové stanice jsou napojeny na stoupačky, které vedou z ležatých rozvodů z předávací stanice. Teplá voda se připravuje např. v deskovém výměníku a regulaci tepelného výkonu bytových otopných soustav zajišťuje prostorový programovatelný regulátor v referenční místnosti - zpravidla obývacím pokoji. Každý byt má své vlastní měřidlo tepla na vstupu do bytové stanice. Dohodou uživatelů je pak možno fakturovat spotřebu tepla podle měřičů ve stanicích.

Přestože se jedná o vysoký standard bydlení, vyvolává tento postup fakturování spotřeby tepla mnoho otázek a to zejména v souvislosti s prostupy tepla. Problematika tzv. krádeží tepla prostupem z teplejšího do chladnějšího bytu je zde velmi aktuální, což poněkud degraduje přesnost měření absolutní spotřeby tepla. Domníváme se, že použití denostupňového systému měření spotřeby tepla GRAD 2000 by bylo i v těchto případech objektivnější.


Obr. 1 - Ukázka bytové stanice