Vyhláškou č. 372/2001 Sb. implicitně uplatňovaná zásada spravedlnosti při rozúčtování nákladů je obecné pravidlo používání práva. Pojem spravedlnosti má více významů (je to polysém), často se nerozlišuje mezi spravedlností ve smyslu právním, mravním (etickém), historickém a sociálním. V definicích spravedlnosti je odedávna téměř vždy tak či onak implikován pojem rovnosti. Svědectvím toho je i římská definice práva jakožto ars boni et aequi, tj. umění rozpoznat "dobré a rovné", a latinské slovo aequitas ( z tohoto slova vzniklo anglické slovo equity, mající zvláštní význam v právu anglickém), které znamená zároveň rovnost i spravedlnost. Zároveň ovšem chápání spravedlnosti jako rovnosti vyvolává kritiku, protože spravedlnost v právu může být sama výrazem nespravedlnosti sociální popř. i obranou sociální nespravedlnosti. Nejstarší z dnes ještě zajímavých koncepcí spravedlnosti je koncepce Aristotelova. I v jejím základě je rovnost, pro naše potřeby interpretovaná jako rovnost distributivní. Distributivní spravedlnost se uplatňuje tehdy, jestliže se něco rozděluje, vyžaduje, aby se rozdělovalo pro všechny podle stejného měřítka. Není tedy nespravedlivé, dostane-li při rozdělování jeden víc než druhý, ale bylo by nespravedlivé, kdyby bylo rozdělováno podle různého měřítka, tj. kdyby někdo byl při rozdělování diskriminován nebo privilegován.

Pojem "nespravedlnost" je gramatické antonymum a jako všechna antonyma je to pojem vztažný, má své oppositum a má svůj význam jen ve vztahu k němu. V jazykovém úzu převažuje prvek morální. Pojem nespravedlnosti má svůj logický vztah ke svému opozitu, předpokládá pojem "spravedlnost". Je srozumitelný v té míře ve které je srozumitelný pojem "spravedlnost". Tato srozumitelnost je ve velké míře spíš intuitivní než vědecky vymezitelná. Přijme-li se však výše zmíněná aristotelská koncepce spravedlnosti, je jisté, že nespravedlivé je porušení homeostáze společenských vztahů a to porušení způsobené tím, že někdo narušil ustálené vztahy (stav) nebo rozdělování něčeho více subjektům bylo ceteris paribus provedeno podle nestejného měřítka. Pojmy "spravedlnost" a "nespravedlnost" jsou z hlediska gramatického nejen antonyma, ale jsou i vzájemnou negací. Z hlediska logického však vzájemnou negací nejsou. Nejsou to pojmy komplementární a nejsou ve vztahu kontravalence, neplatí o nich, že pravdivý je bud' jeden nebo druhý, ale nemohou být oba zároveň pravdivé, ani oba zároveň nepravdivé. Platí mezi nimi vztah exkluze: výroky, že něco je spravedlivé a že totéž je nespravedlivé, nemohou být zároveň pravdivé; mohou však zároveň být nepravdivé. Existuje chování, které je z hlediska spravedlnosti indiferentní, a stejně i mohou existovat z hlediska nespravedlnosti indiferentní stavy.

Dodržení zásady spravedlnosti je ve vyhlášce vyjádřeno mj. požadavkem na uplatnění tzv. korekcí (týká se zejména radiátorových indikátorů). Kritérium spravedlivé úhrady za vytápění je míra tepelné pohody ve vztahu ke spotřebě a ceně dodané tepelné energie. Pro uživatele bytu v centrálně vytápěném domě toto kritérium vede k úvaze o stanovení podílu bytu na celkových "vytápěcích" nákladech domu. Za spravedlivé je považováno, že za stejnou tepelnou pohodu by ve stejně velké místnosti měla být stejná úhrada, protože ústřední vytápění je službou, kterou zajišťuje pronajímatel nájemci v rámci plnění poskytovaných s užíváním bytu či nebytového prostoru.


Zdroj: Ing. Jiří Skuhra, CSc., Seminář "Úhrada za teplo v bytě", duben 2004.