Měření spotřeby energií, dodávané uživatelům přenosovými cestami, např. voda, elektřina nebo plyn, je v současnosti řešeno vyhovujícími technickými prostředky a považujeme jej za naprosto samozřejmé. Jiná situace je však v měření tepla potřebného pro úpravu životních podmínek, tedy pro vytápění budov a bytů. Z hlediska fyzikální podstaty šíření tepla v reálných podmínkách bytových domů nelze zamezit částečnému využití dodaného tepla jiným uživatelem, než kterému je původně určeno. Při obvyklém rozdílu teplot na dělicí stěně sousedních bytů není prostup tepla zanedbatelný. Prostupy tepla jsou největším problémem při snaze objektivně stanovit spotřebu tepla jednotlivých spotřebitelů. Mimoto v obytném domě nejsou všechny byty na spotřebu tepla stejně náročné, i když ostatní atributy stejné jsou. Tyto rozdíly lze sice korigovat odhadovými koeficienty pro rozpočet společných nákladů, při růstu ceny tepla však nejistota stanovení správné platby nabývá významných finančních částek. Již z této stručné charakteristiky vyplývá, že měření tepla dodaného do jednotlivých bytů či místností není a nebude jednoduše technicky zvládnutelné. Cena tepla však představuje nejvyšší položku v předpisu nájemného a ve vyúčtování zálohových plateb a proto požadavek na měření spotřeby v bytě je více než oprávněný.

Z pohledu spotřebitele jsou v podstatě dva důvody k instalaci technického zařízení pro měření spotřeby tepla - za prvé snížení platby za teplo vzhledem k dosaženým možným úsporám a za druhé dosažení pokud možno spravedlivého rozdělení plateb za teplo mezi jednotlivé uživatele dle dosažené úrovně vytápění bytu. Z tohoto pohledu je dobré mít na paměti, že měření skutečné spotřeby tepla celého bytového domu je řešeno dodavatelem na patě objektu - tedy na hlavním přívodu - pomocí cejchovaného měřidla - kalorimetru. Dílčí měření v bytech je v těchto případech nutno chápat vždy jako poměrové, tzn., že dodavatelem fakturovaná spotřeba tepla za celý dům je rozdělována mezi jednotlivé spotřebitele poměrově podle naměřených nebo indikovaných hodnot té které měřící metody a podle příslušného výpočtového algoritmu. Problematice výběru vhodné metody jsou věnovány další články.

Instalaci měřící techniky by mělo v ideálním případě předcházet provedení vyregulování otopné soustavy objektu na základě projektu. Součástí takovéto regulace bývá zpravidla osazení radiátorů ventily s termoregulačními hlavicemi a osazení patních rozvodů objektu diferenčními ventily, které udržují tlak otopné vody ve stoupačkách v potřebné toleranci pro bezchybnou činnost termostatických hlavic na radiátorech. Jiným řešením může být instalace domovní předávací stanice, tzv. DPS, kdy potřebné parametry topné vody udržuje čerpadlo s proměnnými otáčkami společně s ekvitermní regulací teploty. Uživatel si potom může sám nastavovat tepelnou pohodu v jednotlivých místnostech a teprve tehdy má smysl jakékoliv měření. V souhrnu lze říci, že instalace regulace a měření přináší nejrychlejší efekt v úsporách tepla a v návratnosti této investice.


Ze širšího pohledu je nutno chápat požadavek na měření spotřeby tepla u konečných spotřebitelů i z těchto hledisek:

1. Ekologické hledisko
Měření spotřeby tepla musí mít za následek absolutní snížení spotřeby tepla. O pozitivním vlivu měření spotřeby tepla na jeho sníženou spotřebu nikdo jistě nepochybuje. Mohou se lišit pouze expertní odhady o významnosti úspor. Snížením spotřeby tepla se však sníží nároky na prvotní zdroje nutné k jeho výrobě. Tím dojde i ke snížení nebezpečných exhalací a emisí škodlivých plynů, zejména oxidu uhličitého.

2. Sociální hledisko
Je bezpodmínečně nutné, aby spotřebitel platil jen za služby, které mu jsou poskytovány. Rozpočítávání odběru teplé užitkové vody podle počtu osob přihlášených v bytě nebo spotřebovaného tepla na vytápění podle plochy bytu je sociálně nespravedlivé. Pojmem spravedlivosti se zabýváme v jiném článku, zde se omezíme na konstatování, že snaha o úsporu spotřeby tepla se musí promítnout do konečné platby za teplo. Obecně platí, že za spravedlivé je považováno, když za stejnou službu zaplatí každý stejně. Z tohoto hlediska je vytápění službou, která zajišťuje určitou tepelnou pohodu v bytě a kterou si může uživatel sám regulovat. Z těchto důvodů se vyvinul názor, že nejspravedlivější a také nejjednodušší je přejít na hodnocení poskytnuté služby tj. dosažení měřitelného stupně tepelné pohody.

3. Legislativní hledisko
Se vstupem ČR do Evropské Unie se velmi výrazně mění i legislativní situace. Legislativní normy EU jsou postupně zapracovávány do právních předpisů ČR. Tempo je však pomalé a tak mnohé právní normy ČR jsou v zatím v rozporu s některými směrnicemi EU a to se pochopitelně týká i oblasti energetiky. Často diskutovaná SMĚRNICE RADY EU č. 93/76/EHS je toho příkladem. V nejbližší době bude tato směrnice novelizována, nicméně principy a cíle této směrnice zůstanou zachovány. Lze tedy předpokládat, že bude platit i obsah článku 1, že:

Tato směrnice usiluje o to, aby členské státy naplnily cíl omezit emise oxidu uhličitého pomocí účinného využívání energie, především prostřednictvím tvorby a realizace programů s následujícím obsahem:

- průkaz energetické náročnosti pro budovy,
- vyúčtování nákladů na topení, klimatizaci a přípravu teplé vody podle skutečné spotřeby,
- podpora financování investic do úspor energie ve veřejném sektoru ze třetích zdrojů,
- tepelná izolace nových staveb,
- pravidelné inspekce kotlů na vytápění,
- energetické bilance v podnicích s vysokou spotřebou energie

a dále i znění článku 3, který uvádí že:

Členské státy vypracují programy pro vyúčtovávání nákladů na topení, klimatizaci a přípravu teplé vody podle přiměřeného podílu na skutečné spotřebě a budou tyto programy realizovat. Tyto programy umožňují rozdělení nákladů na tyto služby na uživatele určité budovy nebo části budovy podle spotřeby tepla, resp. spotřeby studené a teplé vody každého uživatele. To se týká budov nebo částí budov s centrálním vytápěním, klimatizací nebo přípravou teplé vody. Obyvatelé takových budov by měli být uvedeni do situace, kdy si budou sami regulovat svou spotřebu tepla, studené a teplé vody.


Závěrem krátké shrnutí: měření spotřeby tepla v bytech bude v návaznosti na předpisy EU povinné s cílem dosáhnout úspor tepla, dosáhnout snížení emisí oxidu uhličitého a promítnout pokud možno objektivně úspory tepla jednotlivých uživatelů do jejich plateb za teplo.